Včera v noci jsem zase brečela a vím, že dnes budu znovu.
Znáte ten pocit, když něčemu věříte, máte pocit, že se vám konečně daří, ale pak se všechno zhroutí jako domeček z karet?
A sebevědomí zase na bodu mrazu...
Je to maličkost, ale i ty dokážou ublížit.
Nedokážu hodit věci jenom tak za hlavu, musím o všem pořád přemýšlet.
O tom, co jsem udělala špatně a mohla udělat jinak.
Jedna moc hodná holka mi řekla, že si mám každý den před zrcadlem říkat, že jsem krásná. Že se mám ráda.
Ale ono to asi nemá smysl, když si pak tisíckrát za den řeknu, jak se nesnáším.
A lidi by si už konešně mohli uvědomit, že slova bolí. I když to nemusíte myslet špatně, nevíte jak to ten člověk vezme.
Mám dost těhle rádoby žertíků, kterým se zasměju, ale v noci brečím.
Prosím...
Až moc dobře vím, čím si procházíš! Prakticky jsem ve stejné situaci, když už začínám být silná, zase se všeho zhroutí a je to ještě horší, než předtím. Vím, že se to říká lehce, ale buď silná, kvůli sobě! Zvládneš to, přeneseš se přes to! Jsi skvělá holka, netrap se kvůli někomu, kdo za to nestojí! Vím, že se to říká snadno, sama si tím procházím, ale opravdu, je nejdůležitější, aby jsi začala věřit sama sobě, a pak to zvládneš! Drž se, přijdou lepší časy, jsem tady! <3 :-)